O koželužství
Co je to useň
Kůže je laický výraz pro usňový materiál, což je vyčiněná kožka převážně savců, zbavená při činění vlasu. Usně se používají nejen k výrobě oděvů, ale i k výrobě obuvi, rukavic, kožené galanterie, nábytku atd. Povrchovou úpravou a zpracováním řemene u usní docílíme nepřeberného množství typů, druhů a charakterů.
Usně se také rozlišují podle způsobu vydělávání – vyčiňování. Činění usní je fyzikálně-chemická operace, při které se holina (surová kůže zbavená chlupů) přeměňuje na useň. Je to nejdůležitější úsek koželužské výroby.
Správně vyčiněná useň je odolná vůči vlhkosti a vodě, odolává vyšším teplotám než holina, odolává účinkům baktérií a enzymů, odolává působení slabých kyselin a zásad, má trvalou pružnost, ohebnost, pevnost a správný omak.
Chromočiněné usně:
Vyčiňování solemi chromu – chromočinění – patří k nejmladším způsobům vyčiňování. Činicí vlastnosti chromitých solí byly poprvé popsány F. Knappem r. 1858. Chromočinění se postupně vyvíjelo a postupem doby vytlačilo nejrozšířenější tříslení, hlavně při výrobě svrškových obuvnických usní, některých druhů technických a řemenových usní. Rovněž nahradilo glazé činění při výrobě rukavičkářských usní, neboť je daleko rychlejší a přitom levnější. Chromočinění dává usně měkké, pevné, trvanlivé, odolné proti vodě, které se dají snadno barvit, bývají však poněkud méně tažné než usně činěné hlinitými solemi.
Zámišové činění usní:
Zámišové usně neboli „jelenice“ se činí tukem. Činění tukem je jeden z nejstarších způsobů vydělávání kůží. Používá se hlavně rybí tuk – tresčí jaterní. Rovněž se dá použít tuk jiných mořských živočichů (tulení, žraločí, delfíní tuk) nebo rostlinný (slunečnicový olej). Činění tukem se nazývá zámišnictví a useň vydělaná tímto způsobem je zámišová useň. Název je odvozen od francouzského slova „chamois“ nebo od holandského „zeem“, což znamená kamzík. Dříve se totiž na výrobu těchto usní používaly převážně kamzičí kůže. Jinak se jako surovina používají kůže ze srn, jelenů, daňků, muflonů nebo i antilop a gazel. Tukem ale lze vyčinit téměř jakýkoliv druh kůže.
Třísločiněné usně:
Třísločinění je jeden z nejstarších způsobů vyčiňování usní. Třísloviny, které zde plní funkci činiva, jsou složité organické látky vyskytující se v přírodě nebo vyráběné synteticky. Suroviny, z nichž se třísloviny získávají, nazýváme třísliva. V přírodě jsou to kůry stromů, dřevo, listy a kořeny některých rostlin. Jejich vyluhováním získáváme výtažky, které lze použít k přímému činění. Vedle nich existují ještě třísliva syntetická, tzv. syntany, které mají lepší vlastnosti než třísliva přírodní. Třísločiněné usně se používají jako těžké usně spodkové, řemenové, sedlářské nebo brašnářské.
Druhy vyráběných usní
Koziny, kozlečiny:
Kůže kozy domácí se zpracovává chromočiněním převážně na usně pro výrobu rukavic. Zpracovávají se kůže z mléčných kůzlat, odrostlých ročků i z dospělých koz. Domácí kozlečiny a koziny patří k jedněm z nejkvalitnějších druhů vhodných pro zpracování na rukavičkářskou useň – vynikají jemností, tažností a přitom vysokou pevností líce v tahu.
Surovina z francouzských kozlečin nebo surovina z arabských zemí nemá tak kvalitní řemen a líc jako kůže kozy domácí.
Kozina:
Pro její hrubší kresbu líce se zpracovávají zejména na pánské rukavice. S dodatečnou lakovou úpravou je lze použít i na oděvy. Průměrná velikost je okolo 85 dm2.
Kozlečina:
Plošně useň mívá okolo 32 dm2 a je vhodná zejména na dámské vycházkové rukavice.
Roček:
Odrostlá kůzlata, tzv. ročci, mají větší výměru plochy, mají podobně jemný líc jako kozlečiny. Plocha těchto usní je v průměru 45 dm2.
Jehnětina:
Usně z jehnětin se používají na výrobu rukavic, větší jehnětiny a skopovice zase v oděvním průmyslu. Vyznačují se jemným, hladkým lícem. Jsou méně tažné než kozlečiny. Usně jsou upraveny stříkáním. Velikost je u rukavičkářských jehnětin okolo 40 dm2, u oděvních skopovic 60–80 dm2.
Teletina:
Teletinové usně se činí z kůží váhové kategorie 2–10 kg, a to v provedení napa – přírodní hladký líc – nebo s lícem korigovaným, tzv. plášťovka. Usně se používají na šití oděvů, pánských rukavic a pro čalounické účely. Lícově lepší usně v provedení napa se brousí na mochetto. Velikost teletinových usní se pohybuje od 80 do 200 dm2.
Teletina napa:
Chromočiněné usně s nekorigovaným přírodním lícem a jemným omakem, odolné proti vodě (hydrofobní úprava); useň nošením patinuje. Vhodné na dámské i pánské bundy, kostýmy, saka.
Teletina plášťovka:
Chromočiněné, stříkané a zažehlované usně s hladkým, lesklým lícem. Laková povrchová úprava je odolná proti vodě. Vhodné na pláště a kalhoty. Zažehlované teletiny se používají i pro čalounické účely.
Teletina mochetto:
Jemné zbroušení líce teletiny napa vytváří sametový povrch s psavým efektem. Dosti choulostivá úprava. Vhodné pro luxusní rukavice a oděvy.
Teletinová štípenka:
Vyrábí se ve dvou variantách: barvená nebo chromová. Barvená štípenka se používá na oděvy, horší nebarvená štípenka na výrobu pracovních rukavic nebo oděvů.
Jelenicové usně:
Lícové chromočiněné usně vhodné zejména na oděvy. Jsou vyčiňovány z kůží domácích jelenů nebo z novozélandských červených jelenů. Kůže novozélandských jelenů lze rovněž použít pro výrobu rukavic.
Zámišové usně („jelenice“):
Usně jsou tažné a vláčné, dají se prát ve vlažné vodě mýdlem. Nejsou odolné proti horké vodě (do 60 °C). Mají příjemnou žlutohnědou barvu a používají se na obuvnické podšívky, na rukavice, na čištění oken, aut a optických přístrojů, na ortopedické pomůcky a protézy, na technické filtry a membrány a pro hobby účely (indiánské a westernové oděvy). Useň z jelena má výměru 80–200 dm2, daněk a muflon 50–90 dm2, useň ze srny okolo 35 dm2.
Čalounické usně:
Jsou vydělávány pouze na zakázku, a to kombinovaným činěním (chromočinění a třísločinění). Tyto usně jsou mnohem tužší než usně oděvní. Mohou být v provedení s korigovaným lícem nebo přírodním neupravovaným lícem.
